Formální požadavky na úpravu textů
Pokyny pro autory
Příspěvky do časopisu přijímá e-mailem šéfredaktorka Markéta Dudziková (marketa.dudzikova@gmail.com).
Časopis Reflexe zveřejňuje
- původní filosofické studie. Maximální rozsah je 30 normostran (54 000 znaků s mezerami).
- překlady kratších filosofických textů významných autorů (rubrika „Texty“)
- rozhovory
- recenze domácích i zahraničních publikací z oboru filosofie a příbuzných oborů. Doporučený maximální rozsah recenze je 15 normostran (27 000 znaků s mezerami). Recenze by kromě shrnutí obsahu publikace (jež by nemělo překročit 70 procent textu) měla obsahovat i autorovo hodnocení recenzované práce (jejích přínosů a nedostatků) a případně autorův vlastní postoj k danému tématu.
- diskusní příspěvky a zprávy z konferencí
Studie procházejí po předběžném posouzení v redakci anonymním recenzním řízením (viz Pokyny pro recenzenty). Do recenzního řízení bude studie zařazena jen tehdy, obsahuje-li kromě vlastního textu také shrnutí v češtině (max. 600 znaků s mezerami). Autor příspěvku nechť odděleně uvede kontaktní údaje (poštovní adresu, e-mail a telefon). Tím, že svůj příspěvek nabídne časopisu Reflexe, se zároveň zavazuje, že jej v tutéž dobu nenabízí v češtině žádnému jinému časopisu a že jej do té doby nikde česky nepublikoval (ani v internetové podobě). Současně tím uděluje souhlas se zveřejněním plné verze svého příspěvku na webových stránkách časopisu. U recenzí, rozhovorů, textů a diskusí je vhodné redakci kontaktovat k předběžné dohodě.
Žádáme autory, aby se při úpravě svých článků řídili formálními pravidly pro úpravu textů platnými v nakladatelství OIKOYMENH.
Po schválení textu k publikaci provede autor případné požadované opravy a v případě studií doplní resumé v angličtině a němčině (příp. v dalším světovém jazyce). Poté obdrží vysázený text ke korektuře (ve formátu pdf), který s vyznačenými opravami předá redakci v požadovaném termínu. V opačném případě si redakce vyhrazuje právo provést nezbytné formální a stylistické úpravy samostatně a nebrat zřetel na korektury doručené autorem po termínu.
Autor obdrží jeden výtisk Reflexe. Příspěvky nejsou honorovány. Celý text je vydán tiskem a současně zveřejněn na internetu.
Pokyny pro recenzenty
Posudky příspěvků do Reflexe by měly obsahovat
- celý název příspěvku
- zhodnocení hlavních přínosů dané stati
- zhodnocení hlavních nedostatků
- konečné rozhodnutí: je třeba, aby se recenzent rozhodl pro jedno z následujících hodnocení
- doporučuji k přijetí bez výhrad
- doporučuji k přijetí s menšími úpravami (problematická místa a návrhy na změny uvádím v posudku nebo přímo v textu příspěvku)
- doporučuji k přijetí až po zásadním přepracování
- nedoporučuji k přijetí
- výčet nezbytných úprav (v případě hodnocení 2 a 3)
- datum, místo a jméno recenzenta
Redakce prosí recenzenty, aby svůj posudek dodali Reflexi v elektronické podobě na adresu marketa.dudzikova@gmail.com do 1 měsíce od doručení rukopisu. Jména recenzentů autorům nesdělujeme, ale na vyžádání zasíláme oba posudky (bez osobních údajů recenzenta). Posudky jsou archivovány.
Formální požadavky na úpravu textů
Příklady bibliografických údajů
a) autor, název monografie, (příp. její svazky, díly atd.,) místo vydání a letopočet.
É. Boisacq, Dictionnaire étymologique de la langue grecque, Heidelberg – Paris 1938.
Bič, Ze světa Starého zákona, I–II, Praha 1986–1989.
b) vydavatel, název sborníku, místo vydání a letopočet.
J. Kiss (vyd.), Současná politická filosofie, přel. P. Barša et al., Praha 1997.
c) autor, název článku, in: + název časopisu (plný nebo zkratka), ročník, letopočet, strany.
M. L. Lucci, Il porfido nell‘ Antichitŕ, in: Archeologia Classica, 16, 1964, str. 226–271.
d) autor, název příspěvku, in: + název sborníku, místo vydání a letopočet, strany.
H. Šedinová, Kameny, in: J. Royt – H. Šedinová, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha 1998, str. 26–78.
I. Bartoněk, Das lateinische Vokalsystem, in: A. Bammesberger – F. Heberlein (vyd.), Akten des VIII. internationalen Kolloquiums zur lateinischen Linguistik, Heidelberg 1996, str. 117–124.
e) autor (antický/středověký), název díla, vydavatel, místo a datum vydání.
Homér, Ilias, vyd. T. W. Allen, Oxford 1931.
Martialis (Marcus Valerius Martialis), Epigrammaton libri, vyd. E. Heraeus – I. Borovskij, Leipzig 19762.
Isidor ze Sevilly (Isidorus Hispalensis), De natura rerum, vyd. G. Becker, Amsterdam 1967.
f) autor (antický/středověký), název díla, (příp. vydavatel,) in: + zkratka známé ediční řady, místo a datum vydání (s výjimkou edičních řad PL a PG, kde se místo a datum vydání neuvádí).
Augustin (Aurelius Augustinus), De civitate Dei, vyd. B. Dombart – A. Kalb, in: CCL 47–48, Turnhout 1955.
Prudentius (Aurelius Clemens Prudentius), Liber peristephanon, in: PL 60,273–678.
Jeroným (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Zachariam, vyd. M. Adriaen, in: Commentarii in prophetas minores, in: CCL 76A, Turnhout 1970, str. 747–900.
Při odkazování na sekundární literaturu se při prvním výskytu cituje celý bibliografický údaj a na dalších místech lze užít zkrácený údaj: a) autor + název díla + strana, b) autor + zkrácený název díla + strana; v tomto případě je třeba zkrácený název díla uvést do závorky za plný název díla.
a) – Celý bibliografický údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials, Berlin 1961.
– Zkrácený údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials, str. 156.
b) – Celý bibliografický údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials (= Lexicographical Studies), Berlin 1961.
– Zkrácený údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies, str. 156.
Odkazy na prameny
Antická a středověká díla
Na antická a středověká díla se odkazuje formou ustálených zkratek.
Bližší údaje o díle (kniha, kapitola, verše apod.) se píší po zkratce díla a mezeře, mezi jednotlivými čísly se nepíší mezery, za zkratkou díla se nepíše čárka. Římskými číslicemi se označují knihy, arabskými číslicemi všechna nižší členění textu, např.:
Platón, Tim. 73a–76e
Vergilius, Aen. IV,20–23
Pokud se název citovaného díla vypisuje celý, píše se mezi název a číslice označující knihy, verše atd. čárka, např.:
Euripidés, Ion, 112
Pokud se odkazuje na dílo, které je vydáno jako součást nějaké ediční řady, uvádí se za zkratkou díla a číslicemi označujícími členění textu do závorky i zkratka ediční řady, číslo svazku (arabskou číslicí) a číslo strany, resp. sloupce; číslice se píší za sebou bez mezer:
Isidor ze Sevilly, Diff. II,33,123 (PL 83,45A);
Augustin, De civ. Dei XXII,20,127–136 (CCL 48,865);
Albert Veliký, De mineral. I,1,3 (Op. omn. V,1).
Biblické citace
V odkazech na biblické citace se užívají zkratky podle českého ekumenického překladu z r. 2001. Pokud je součástí zkratky číslice, nepíše se mezi ní a písmennou částí mezera. Celá zkratka je v kurzivě, např.:
Gn 2,2–15; 2Kr 19,29; 1K 12,12
Údaje o biblických verších lze zkracovat pomocí zkratky n (= „a následující verš“) nebo zkratky nn (= „a následující verše“). Na rozdíl od běžného používání těchto zkratek se v odkazech na biblické citace píší těsně za číslem, bez mezery a bez tečky, např.:
L 5,4n; Mt 10,6nn
Pokud chce autor v rámci jedné kapitoly odkázat na více řádků, které nenásledují přímo za sebou, píše se mezi čísla řádků tečka, např.:
Mt 27,5.13.15; Pa 2,18.25–32.38
ZKRATKY
S výjimkou latinských prvoedic (viz dále) se v textech zásadně užívají české zkratky.
V podrobnějších odkazech na literaturu je možné užít následujících zkratek:
str., sl., vyd. (= vydavatel; nikoli ed.), sv., č., roč., kap., odst., §, zl. (= zlomek)
Zkratky n. („= a následující strana“) a nn. („= následující strany“) se s výjimkou odkazů na verše z bible (viz bod 4.2.2) píší vždy za číslem strany a mezerou a následuje za nimi tečka, např.:
120 n.; 356 nn.
Pro odkaz na bezprostředně předtím citované dílo se užívá zkratky tamt., následovanou čárkou a paginací (jedná-li se o stejnou stránku, uvádí se pouze „tamt.“).
U heslovitě uspořádaných příruček (slovníků, encyklopedií) se neodkazuje na stranu, ale na heslo, a to za použití zkratky s. v. (= sub voce, „pod heslem“). Protože se jedná o zkratku latinskou, píše se v kurzivě (viz bod 4.1 a pozn. 2 pod čarou).
Další často užívané zkratky:
srv. (= srovnej)
pozn. (= poznámka)
př. Kr.
po Kr.
r. (= rok)
stol.
tis. (= tisíciletí)
aj.
apod.
atp.
kupř.
např.
tj.
Zkratky citovaných jazyků
lat., řec., čes., něm., angl., franc., rus., lit., it., skr. (= sanskrt), indoevr. apod.
V kritickém aparátu latinských prvoedic (řada Fontes Latini Bohemorum) se však užívají mezinárodně srozumitelné latinské zkratky, např. cf., ed. apod.!
DALŠÍ FORMÁLNÍ POŽADAVKY
Zvýraznění a citování textu
Pro zvýraznění textu se používá pouze kurziva, nikoli tučné písmo nebo podtržení.
Při citování delších pasáží je text odsazen zleva a také má nad sebou a pod sebou volný řádek:
přetrvají až do Patočkova pozdního myšlení. Tak v článku Platón a popularizace z roku 1934 čteme věty, pod něž by se Patočka mohl podepsat i o čtyřicet let později:
„Co znamená … Platónovo filosofování? Jeho východiskem je Sókratés. Sókratés je sebepoznání, ale nikoli v nahodilosti jednotlivých duševních procesů, nýbrž v podstatném, kosmickém svazku, v tom, co do konkrétní situace. Proto mladý Platón kreslí vždy znovu Sókrata nejen jako nositele, nýbrž jako sám předmět filosofie.“
První věc, kterou musíme zaznamenat a zdůraznit, je ta, že podle Patočky je Platónova filosofie nemyslitelná bez Sókrata. To je sice vcelku samozřejmé v případě „mladého Platóna“, tzn. Platóna tzv. aporetických
Uvozovky
Pro uvození textu se užívá v češtině běžných uvozovek, tj. dvojitých, před textem dole, za textem nahoře, bez mezer. Pokud stojí v uvozovkách celá věta, kladou se uvozovky až za její interpunkční znaménko, pokud jsou v uvozovkách jen jednotlivá slova, uvozovky jsou přímo za nimi, např.:
Seleukeia zvaná „Železná“; Lucretius říká: „… nebe, které se povětřím zove.“ apod.
V případě potřeby mohou být do textu označeného uvozovkami zapuštěny další, jednoduché uvozovky, např.:
„… a tento vítr se nazývá Eurus, jako ‚ten, který vane od Východu‘.“
V uvozovkách je vždy pouze citovaný text; pokud následuje za citovaným textem např. odkaz v závorce, klade se vždy až mimo uvozovky, např.:
Na to odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale člověk nemá, kde by hlavu složil.“ (Mt 8,20)
Nikdy se týž text nezvýrazňuje zároveň uvozovkami a kurzivou!
Závorky
Pořadí závorek je následující:
(…), […], {…}
V textech se užívají přednostně závorky kulaté, do nich mohou být případně zapuštěny závorky hranaté, např.:
Z řec. cavluy (chalyps), „ocel“.
(„Cvičišti se říká palaestra odvozením od slova pavlh [palé], to znamená ‚zápas‘.“)
Toto pravidlo se však netýká závorek užívaných v převzatých latinských a řeckých edicích a pro označení edičních zásahů do textu. Zde platí:
[…] = „editor navrhuje vypustit“
<…> = „editor navrhuje doplnit“
Tři tečky
Za znakem „…“ se vždy píše mezera, s výjimkou případu, kdy za nimi stojí čárka či jiné interpunkční znaménko. Pokud tři tečky stojí na místě vypuštěného textu uprostřed větného celku, píše se mezera i před nimi, pokud stojí na konci větného celku, mezera se před nimi nepíše, např.:
Théby egyptské…, které mají sto bran…;
insulae … Pityussae Graecis dictae a frutice pineo.
PŘÍLOHA I
Slovníček Oikúmené
V tomto slovníčku jsou zařazeny pouze výrazy, jejichž podoba užívaná v knihách nakladatelství OIKOYMENH se liší od té, která je kodifikována v Pravidlech českého pravopisu (viz bod 2.1).
absolutizovat
abstrúzní
aión
alegoréze
alegorizační
ambrózie
anamnése/anamnese/anamnéza
Antigona/Antigoné
apendix (nikoli: app.)
atheismus (nikoli: ateismus)
attický (nikoli: atický)
axióm (nikoli: axiom)
azyl (nikoli: asyl)
bazilika (nikoli: basilika)
Bůh i bůh, Boží i boží
civilizace (nikoli: civilisace)
civilizátor
computer (nikoli: komputer)
defétismus (nikoli: defétizmus)
démonologie
disciplína
desideráta
desiluze
desultorický
devitalizovat
devíza
diabolizovat
Dionýsos/Dionysos
dionýský/dionyský
disciplína
disertace (nikoli: dizertace)
diskurs (nikoli: diskurz)
diskursivní (nikoli: diskurzivní)
diskuse (nikoli: diskuze)
doktrína
drezúra (nikoli: drezura)
enthusiasmus / entuziasmus
epikureismus
epikúrejský
esej
esoterický
ethos (n.) i étos (m.)
exkurs (nikoli: exkurz)
extenzivní
fantóm (nikoli: fantom)
farizeus (nikoli: farizej)
fenomén
filosoféma
filosofie (+ odvoz.) (nikoli filozofie)
fyzický i fysický
generózní
geneze i genese
glosátorství
gnóse/gnose (nikoli: gnóze)
gnostický
gnoseologie (nikoli: gnozeologie)
gymnasium
hellénismus (nikoli: helénismus)
hellénský (nikoli: helénský)
hérakleitovský
hérós, -oa (nikoli: héros, -oa)
hérojský
heroický
chórismos
chthonický
idea, -eje (nikoli: idea, idey)
ideálie
iluzivní
impuls/impulsivní
ingenium
intenzivní
jakkoli (nikoli: jakkoliv)
kapriciózní
kartesiánský
kartesianismus (nikoli: kartezianismus)
kauzální
konfúze/konfúzní (nikoli: konfuze/konfuzní)
konkrece
konsensus (nikoli: konsenzus)
konzervatoř (nikoli: konservatoř)
kurs (nikoli: kurz)
kvazi- (ve složeninách dohromady)
libidinózní
mašinérie (nikoli: mašinerie)
materiálie
matérie (nikoli: materie)
metafyzika / metafyzický (také metafysika)
milión
monáda
mundánní
musel (nikoli: musil)
myslel (nikoli: myslil)
mysteriózní
mystérium (nikoli: mysterium)
mytický/mytično/mytologizovat
mýtus i mythos
například (nikoli: na příklad)
nikoli (nikoli: nikoliv)
niveau (nikoli: nivó)
numinózní
Odysseia (-ie)
okasionální (nikoli: okazionální)
orakulózní
orthodoxní/orthodoxie
orthogeneze (+ další odvozeniny s orthos)
pantheismus (nikoli: panteismus)
pantheon
pathos (n.) / patos (m.)
peloponnéský (nikoli: peloponéský)
persifláž
Platón (nikoli: Platon)
platonismus
platónský
plausibilní
pleonasmus (nikoli: pleonazmus)
poesie/poezie
politeia – ie, ii/ji, iu
polymathie
posese (vlastnění)
president i prezident
presokratici i předsókratici
profétie
profétismus
próteovitost
provizórium (nikoli: provizorium)
renesance (nikoli: renezance)
resort (nikoli: rezort)
režisér (nikoli: režizér)
rosenkruciáni
saduceus (nikoli: saducej)
salon
scenérie (nikoli: scenerie)
Sofoklés/Sofokleově
sokratismus/sókratovský
stadium
subsistovat
symbolismus
symbolizace
synagoga (nikoli: synagóga)
telos
theodicea – ceie, eii/eji
theologie (nikoli: teologie)
Tóra (nikoli: Tora)
transcendentálie
třeba (nikoli: třebas)
umísťovat (nikoli: umisťovat)
universálie
universální/universita/universum
vcelku i v celku
viz
vjem i vněm
Obecná zásada
-ismus (nikoli: -izmus)
-ivní (diskursivni, nikoli diskursívní)
-erie (periferie, nikoli pariférie)
-ína (disciplína, nikoli disciplina)
Psaní spřežek
beze zbytku
koneckonců
ku prospěchu
kupodivu
kupříkladu (kupř.)
nabíledni
najevě
napospas
například (např.)
nasnadě
na rozdíl
navenek
navýsost
pokaždé
poprvé
takříkajíc
v plen
více méně
vpodstatě i v podstatě
za prvé
zajedno
zatímco
zeširoka
zpočátku